V únoru 2014 navštívila obecní úřad paní Lucie Janečková z Táborského deníku a udělala rozhovor se starostkou obce paní Emílií Markovou a se zastupitelkou Blankou Ranglovou.Rozhovor se točil zejména kolem drahovské školy, její historie i současnosti.

Celý zajímavý článek najdete níže.

http://taborsky.denik.cz/zpravy_region/kdo-nezpival-dostal-smyccem-po-hlave.html

Kdo nezpíval, dostal smyčcem po hlavě

BÝVALÉ ŽAČKY. Blanka Ranglová a Emílie Marková (zleva) vzpomínaly na časy, které strávily v drahovské škole: v kanceláři starostky, kde bývala jedna z tříd. Autor: Lucie Janečková

26.2.2014 18:00

Drahov - Drahovské děti mohly místní školu navštěvovat do roku 1977. Před lety se do ní nastěhoval obecní úřad a knihovna

Škola v každé obci má zaujímati místo mezi všemi věcmi. Dobrá škola jest známkou dobré obce. Z dobré školy vycházejí řádní občané," píše se v předmluvě drahovské pamětní knihy, jejíž první řádky vznikaly již během roku 1880.

Počátky vyučování v obci sahají až do osmnáctého století. Tehdy při filiálním kostele konal službu kaplan a kantor. Do funkce byli ustanoveni z vůle tehdejšího majitele panství Kardašové Řečice. Když bylo v roce 1752 panství prodáno, dostal kantor domek pod jménem špitál na konci vesnice. Jenže neslyšel, když se v kostele zvonilo.

A tak pro něj kaplan sháněl obydlí poblíž kostela. „ Žádosti bylo vyhověno v roce 1770. Kantorovi tak byla postavena na kostelním pozemku škola a zároveň mu nařízeno, aby dítky zpěvu vyučoval a tím služby boží zveleboval," uvádí dále pamětní kniha.

V roce 1824 vypukl ale v Drahově požár a škola lehla popelem. Děti tak přišly o místo, kde se mohly vzdělávat. Najímány proto byly světnice v selských statcích. „První dvě léta po ohni vyučovalo se ve Slukově v čísle 3, tam bydlel také učitel. Poté se přestěhovala škola zase do Drahova, kdež v krátké době změnila sídlo své čtyřikrát," zapsal do pamětní knihy tehdejší kronikář. Než došlo k postavení nové budovy, stěžoval si učitel, že místnosti, kde se konalo vyučování, jsou chatrné a mnohdy hrozilo i zboření.

Práce na nové škole začaly podle pamětní knihy v roce 1848 a řemeslníci se zde zdrželi sedm let. Rok 1855 přinesl Drahovským dvě třídy, které navštěvovaly děti od první do páté třídy. Kromě školáků z obce sem v devatenáctém století docházeli ještě ti ze sousedního Zlukova, Doňova či Oujezdce. To však netrvalo dlouho. Od roku 1873 byla škola určena jen Drahovským.

Řídící Kulhánek

V 50. letech 20. století byla v obci už je jedna třída, druhou používal učitel jako kabinet. Když se psal rok 1952, nastoupila do první třídy také současná starostka Drahova Emílie Marková. „V té době přišel i nový řídící učitel. Byl to pan Kulhánek, který tady setrval až do roku 1977, kdy se škola pro nedostatek dětí zavřela," řeklaEmílie Marková s tím, že na něj má jen ty nejlepší vzpomínky.

Řídící Kulhánek byl na žáky přísný, přesto ho školáci měli rádi a on měl u nich autoritu. Občas se ale dokázal vytočit. Průšviháře tahal za vlasy, nebo je ukazovátkem klepl přes prsty. Někteří klečeli na stupínku u tabule.

„Hodiny ale uměl udělat zajímavé. Pamatuji si, že jsme se učili v jedné třídě a aby každý ročník zaměstnal, rozdělil úkoly. Třeba třeťáci pomáhali prvňáčkům s psaním, druháci počítali a čtvrťáci se věnovali ruštině," popsala bývalá žačka Blanka Ranglová, která do lavice usedla v roce 1975, tedy dva roky před jejím uzavřením.

Přesto má silné zážitky. „Pamatuji si, že jsme jednomu faráři, který nás měl na náboženství, kreslili na židli křídou křížek a pak sledovali, jestli si do toho sedne. Nikdy jsme za to ale nedostali," vzpomíná Blanka Ranglová na lumpárnu starších spolužáků.

Ve třídě měly děti dokonce skleněný včelín. To souviselo s velkou zálibou řídícího Kulhánka – s včelařstvím. „Skrz zeď vedl tunel, aby se včely mohly volně pohybovat a my jsme jejich život mohli sledovat. Včelín byl ale přes den přikrytý hnědým papírem, abychom je moc nerušili," vysvětlovala Blanka Ranglová.

Emílie Marková dodala, že když chodila do školy, měli zase akvárium s rybičkami. „Kluci je mohli krmit. Vždycky běhali se sáčkem na tyči a v rybníčku hledali mšice," doplnila s tím, že je řídící učil i roubovat stromy na zahradě. Jediné, co v Drahově chybělo, byla tělocvična.

Hudební výchovu ale Kulhánek nezanedbával. „Postavil si nás do tří řad, vytáhl housle a už jsme zpívali. Kdo nedával pozor, dostal po hlavě smyčcem," sdělila ještě Blanka Ranglová, která na obci působí jako účetní.

Řídící Kulhánek zemřel asi před dvěma lety a bylo mu přes devadesát let. I když po roce 1977 odešel do důchodu, do Drahova se vždycky rád vracel. Pravidelně ho jeho syn vozil do obce na pouť.

V přízemí školy býval učitelský byt, v patře dvě třídy, později jen jedna, a kabinet. Koncem 60. let se řídící odstěhoval do Veselí nad Lužnicí. V bytě ho poté vystřídal místní národní výbor.

Budova ožila po revoluci, kdy sem byla zavedena voda a postaveny splachovací záchody. Bývalý kabinet začali využívat pionýři jako svou klubovnu. Další stavební úpravy přišly na řadu v roce 2002. Původní třídu předělila příčka a dosud zde působí obecní úřad. O rok později vedení Drahova nechalo vyměnit střechu, v roce 2005 se udělala nová fasáda, okna a vyměnily se i podlahy. V budově funguje kromě úřadu také knihovna a klubovna pro děti. V Drahově v současné době žije 171 obyvatel a do školy ve Veselí nad Lužnicí dojíždí deset dětí.